Trasa středověké Hedvábné stezky

16.05.2019

Pojem Hedvábná stezka je mnohem mladší, než samotná starověká cesta, vedoucí z východní Asie přes střední Asii až ke Středomoří. Prosadil ho německý geograf a cestovatel Ferdinand von Richthofen až v roce 1877 (Seidenstrasse). Zavedený termín Hedvábné stezky by měl být ale do českého jazyka pravděpodobněji přeložen spíše jako Hedvábná cesta, stejně tak, jako je přeložen do anglického (Silk Road) i čínského jazyka (S‘-čchou-č‘-lu).

Trasa středověké Hedvábné stezky

Historie

Vznik této starověké sítě obchodních cest se datuje do roku 130 př.n.l., do období čínské dynastie Chan, které bylo a je považováno za zlatou éru čínské historie. První Evropan, který popsal východní Asii a procestoval tehdy ještě nepojmenovanou Hedvábnou stezku, byl benátský kupec a cestovatel Marco Polo (1254 -1324). Ten se ve své práci zmiňuje o všem zboží, které bylo po této cestě transportováno za obchodními účely:
Z východu na západ: koně, sedla, vinná réva a hrozny, psi a další domácí nebo divoká zvířata, kožešiny a kůže, med, ovoce, koberce, záclony, zlato a stříbro, velbloudi, otroci, zbraně a brnění
Ze západu na východ: hedvábí, barvy, čaj, vzácné kameny, čínské servisy (talíře, misky, šálky apod.), porcelán, koření (skořice, zázvor atd.), bronzové a zlaté předměty, léky, parfémy, slonovina, rýže, papír a střelný prach
Velká vzdálenost mezi Čínou a Evropou obchodní a diplomatické styky komplikovala, obzvlášť, když mezi nimi byla překážka v podobě výbojného etnika íránského národa – Parthů, se kterými sjednal mír až císař Augustus – 1. císař římské říše vládnoucí od roku 27 př. n. l. až do své smrti v roce 14 n.l. I přesto, že po Hedvábné stezce proudilo rozmanité zboží všeho druhu, za její jméno může popularita čínského hedvábí především u Římanů. Ti byli ochotni za hedvábí platit zlatem a jejich marnivost a touha po jediné čínské komoditě zapříčinila malou ekonomickou krizi, kterou se snažili zachránit římští císaři omezováním obchodu. To se jim ale příliš nedařilo, protože ho sami využívali jako úplatek náčelníkům barbarských kmenů, se kterými se snažili udržet vřelé vztahy.

Trasa Hedvábné stezky: Čína, Indie, Malá Asie, Mezopotámie, Egypt, Řecko, Řím a Británie.
Nejbližším obchodním partnerem Číny byla severní Mezopotámie (dnešní Irán). Hedvábná stezka neexistovala pouze jedna jediná, ačkoliv se to tak podle jednotného čísla může mylně zdát. Jednalo se o mnoho cest skrz Asii.

Trasy Hedvábné stezky

Dvě další nejvýznamnější komodity, které byly po této stezce dopravovány do Evropy, měly i kulturní dopad na lidstvo:

  • Papír: Byl vynalezen ve 3. tisíciletí př. n. l. v Číně. Původně byl vyráběn z konopí, až v 1. století př. n. l. se začal vyrábět z hedvábí a lnu. Papír současnosti byl vynalezen v roce 105 n.l. také v Číně.
    Střelný prach: Černý střelný prach je nejznámější a nejstarší výbušninou na světě. Byl objeven v Číně mezi 7. – 9. st.n.l. a původně byl využíván v léčitelství.

Odkaz Hedvábné stezky

Největší přínos Hedvábné stezky byl ve vzájemném sdílení kultury, umění, náboženství, filozofie, technologií, jazyků, vědy, architektury apod. Mezi negativní aspekty patřilo rychlé šíření epidemií, např. černého moru, který v roce 542 n.l. málem vyhubil Byzantskou říši.

Uzavření Hedvábné stezky

Ke konci 14. století dobyli Osmané město Edirne a oddělily hlavní město Byzantské říše – Konstantinopol od zbytku Evropy. V roce 1453 byla dobyta i samotná Konstantinopol a tím i definitivně odříznuta Hedvábná stezka. Po uzavření stezky nastalo období objevů a transport zboží se postupně přesouval na moře.

Zdroj obrázků:

  • Trasy Hedvábné stezky: Wikimedia commons, autor: Runehelmet