Prašan nebo firn? Struktura sněhu se postupně mění.

Čerstvě napadaný sníh má zcela jinou strukturu než sníh, který na zemi už pár dní leží a je vystaven povětrnostním podmínkám. Čerstvý sníh střídá sníh mokrý nebo zmrzlý, s jemnější či hrubší strukturou. Znalost jednotlivých druhů sněhu je pro milovníky zimních sportů důležitá. Každý sníh vyžaduje jiný typ vosku a podle druhu sněhu lze také určit riziko sesunutí sněhu nebo přímo laviny.

Přestože si v dnešní době musíme často pomáhat sněhem technickým, který má trošku jiné vlastnosti než sníh přírodní, občas se můžeme těšit z pořádné nadílky čerstvého prašanu. Ten na zem dopadá ve formě sněhových vloček. Ty nejsou ničím jiným než ledovými krystalky, které se spojují buď v klasické šesticípé hvězdy, krupky, jehličky, destičky nebo nejrůznější jiné nepravidelné částice.

Čerstvě napadaný prašan

Nový sníh, který čerstvě napadl, je nadýchaný, nesoudržný a vypadá jako prachová peřina. To proto, že se do sebe jednotlivé vločky ještě nezaklínily. Lehká krystalická struktura prašanu znemožňuje, abychom z něj vytvarovali koule a postavili sněhuláka. Pořádná vrstva prašanu však udělá radost freeridovým lyžařům a snowboardistům.

V této struktuře vydrží nový sníh přibližně jeden den, poté se vlivem povětrnostních podmínek (hlavně větru) začne jeho konzistence měnit a stává se z něj sníh plstnatý (zlomkový).

Plstnatý neboli zlomkový sníh

Krystalky čerstvého sněhu se časem začnou lámat, bortit a zapadat do sebe. Sněhová pokrývka se začíná utužovat a začíná být soudržnější. Právě tento druh sněhu se stává základem deskových lavin.

Okrouhlozrnitý sníh

V další fázi dochází k zaoblování a propojování sněhových zrn. Sněhová pokrývka je ještě více soudržnější a má podobu malých kuliček. Takový sníh už není lesklý ani zářivě bílý, ale spíše matný.

Hranatozrnitý sníh

Z kulatých sněhových zrn se tvoří další tvary – malá, ostrá, hranatá ledová zrna. Za touto přeměnou stojí silné mrazy a velké teplotní změny, proto se s hranatozrnitým sněhem často setkáváme na serverních svazích. Sněhová pokrývka je méně soudržná a jednotlivé krystalky více pohyblivé. To je důvod, proč je tento typ sněhu velmi nebezpečný a často způsobuje laviny.

Firn – ani sníh, ani led

Firn je přechodnou fází mezi sněhem a ledem. Setkáváme se s ním hlavně na jaře při oblevě, kdy jsou krystaly vystavovány dlouhodobému působení vyšších teplot. Sníh opakovaně natává a mrzne a vznikají zaoblená ledová zrnka. Ta tvoří firn – nejvíce utuženou formu vlhkého sněhu.