Autonomní auta pomalu vznikají, je to hudba budoucnosti

20.11.2020

O autonomním řízení se v poslední době hodně hovoří, je to technologie, která může automobilový svět zcela od základů změnit. Pro mnohé vysněné samoříditelné auto je ale ještě vzdáleno nejspíš desítky let. Zatím nejsou hotové technologie a není vyřešená legislativa.

Autonomní auta pomalu vznikají, je to hudba budoucnosti

Německá automobilka Mercedes-Benz letos na podzim oznámila ukončení vývoje autonomního řízení pro osobní automobily. Pro mnohé to bylo překvapení, protože stuttgartská automobilka se ve vývoji v posledních letech hodně angažovala. Nebyla jediná. Vyvinout automobil schopný jezdit zcela bez zásahu řidiče ale bude trvat ještě velice dlouho.

Podle nejrůznějších studií jsou totiž smysly člověka – řidiče nenahraditelné. Senzory mohou většinu času fungovat správně, ale pak si auto jednoho dne černý plastový sáček splete s kočkou a začne panicky brzdit. Nebo když je hustý déšť nebo sněžení: pro zkušeného řidiče to sice může být trochu nepříjemné, systémy pro autonomní řízení ale tuto situaci nemusí vůbec zvládnout a udělají něco zcela nečekaného. Podle předpokladů by ale v místě s pouze autonomními vozidly klesl počet dopravních nehod.

Autonomní řízení bude mít menší chybovost než člověk.

O vývoj autonomních vozidel se snaží všechny velké automobilky, respektive jejich dodavatelé. Na příkladu Mercedesu je ale vidět, že jde o velice náročnou a drahou cestu se stamilionovými náklady. Nevyřešená je také etická otázka – když automobil nebude umět zabránit dopravní nehodě, koho má ochránit – posádku v autě, nebo babičku přecházející těsně před autem? A když bude srážka nevyhnutelná, bude spíš chránit mladší lidi, nebo starší? To jsou otázky, na které nelze odpovědět.

Etické otázky k zodpovězení

A je tu další problém: pokud se stane dopravní nehoda a může za ní člověk je to smutné, ale tak nějak se s tím s určitou mírou pravděpodobnosti počítá. Ale co když smrtelnou nehodu způsobí stroj – to bude pro spoustu lidí něco zcela nepřijatelného! Navíc, kdo bude za smrtelnou nehodu odpovědný – výrobce automobilů, dodavatel konkrétních dílů, osoba, která seděla v autě, nebo snad majitel auta? Vypadá to, že právních a tetických problémů je snad ještě více než technických problémů spojených s vývojem autonomních systémů.

Nehledě na to, že nikdo dnes netuší, jaká bude cena takových systémů, byť historie umožňuje předpokládat, že s rostoucím počtem těchto vozidel bude postupně klesat. Kvůli bezpečnosti budou muset být všechny důležité senzory zdvojené, týkat se to bude i samotného řízení nebo brzd.

Nejdále je zatím s vývojem samoříditelných vozů společnost Google (prostřednictvím své firmy Waymo).

Vývoj samoříditelných aut totiž nejenomže stojí stovky milionů dolarů, ale vyžaduje rovněž důkladné testování v reálném provozu. Nejdále je v tomto směru společnost Waymo, kterou vlastní Google a která už skoro dva roky v arizonském Phoenixu provozuje autonomní taxislužbu se stovkami vozů a má data ujetých bezmála 10 milionů kilometrů.

Díky tomu má perfektně zmapováno, kdy mohlo dojít a kdy skutečně došlo ke kolizní situaci. Bylo to údajně jenom 18krát a nikdy to nezpůsobilo zranění osob v autonomním taxíku ani dalších účastníků provozu. Dlužno dodat, že vozy Waymo jezdí v provozu přehnaně defenzivně, což je zpočátku patrně dobře, ale může to v dopravě přinášet komplikace.

Spočítejte si rychle povinné ručení


Zobrazit 10 nabídek

Odesláním formuláře tlačítkem Zobrazit 10 nabídek souhlasíte se zpracováním Vámi zadaných osobních údajů – Informace o zpracování osobních údajů

Pět úrovní podpory řidiče

Autonomní řízení je rozděleno do celkem pěti skupin dle normy od SAE International (Society of Automotive Engineers), sdružující profesionály z leteckého, automobilového i dopravního průmyslu.

Level 1 – podpora řidiče

Nejjednodušší technologie, která pomáhá řidičům. Skládá se z adaptivní tempomat, který sám udržuje rychlost a odstup od vpředu jedoucího vozidla. Elektronika pomáhá vždy jen s jedinou funkcí – není zde kombinace například zpomalení a zároveň samočinného zatočení volantem. Level 1 se dnes objevuje i v těch nejlevějších automobilech.

Level 2 – částečná automatizace

Druhá úroveň dovede kombinovat více činností. Znamená to například využití adaptivní tempomatu společně se systémem pro udržování v jízdním pruhu. Řidič ale musí být vždy připraven převzít řízení a musí mít po celou dobu ruce na volantu. V žádném případě se nejedná o autonomní řízení, při kterém by řidič nemusel sledovat okolní provoz a mohl si třeba číst noviny. Na dlouhých cestách jde ale o pomocníka, který dovede snižovat únavu řidiče.

Level 3 – podmíněná automatizace

Zatím nejvyšší stupeň, jaký mají automobily reálně odzkoušený a komerčně jej nabízejí zákazníkům. Systém dovede převzít kontrolu nad vozem, ale typicky jenom v malé rychlosti – třeba při jízdě po dálnici v pomalu jedoucí koloně. Řidič nemusí mít ruce na silnici, ale systém autonomního řízení potřebuje mít správně vyznačené jízdní pruhy. Při jízdě vyšší rychlostí pak řidič musí mít ruce na volantu, ale auto samo zrychluje/zpomaluje a drží se v jízdním pruhu.

Level 4 – vysoká automatizace

V tomto případě je řidič stále ve vozidle, ale jenom pro výjimečné situace – například velmi husté sněžení či liják. Vše ostatní zvládá autopilot bez zásahu člověka – auto samočinně projíždí městy i dálnicemi. Pokud je to nutné, vyzve systém řidiče k převzetí vozidla. Pokud nereaguje, auto samo zastaví. Tento typ zatím do komerčního provozu neuvedla žádná automobilka.

Level 5 – plná automatizace

Automobil zvládne vyhodnotit veškeré situace, který v jízdním provozu mohou nastat. Z řidiče se stává cestující, který jenom nasedne do automobilu a v navigačním systému pouze zadá cílovou destinaci.

Zdroj fotografií: Hyundai, Škoda Auto a Google

autonomizacebezpečná jízdaGoogle
Hledat na webu Srovnátor.cz