Historie a zajímavosti ze světa stěračů

27.10.2020

Zapnout si v deštivém počasí stěrače na čelním skle dnes považujeme za samozřejmost. Byly ale časy, kdy se řidiči museli obejít bez nich. Historie dnešní podoby stěračů sahá do roku 1903, kdy si Mary Andersonová nechala patentovat svůj vynález na očistu čelního skla. Dnešní vývoj směřuje naopak zpět k tomu, že stěrače z aut možná zase zmizí.

Historie a vývoj stěračů

Vše začalo v tramvaji

Příběh automobilových stěračů se začal psát v roce 1903, kdy si přibližně ve stejnou dobu nechali zařízení na stírání skla patentovat tři různí vynálezci – Mary Andersonová, Robert Douglass a James Apjohn. A byla to právě prvně jmenovaná Američanka, jejíž vynález se ujal a která se považuje za vynálezce stěračů.

Mary Andersonová přišla s vynálezem stěračů poté, co při jízdě tramvají pozorovala řidiče tramvaje, jak musí vystrčit hlavu ven, protože přes namrzlé kapky na čelním skle sotva něco mohl vidět. Vymyslela proto demontovatelné dřevěné rameno s gumovou lištou, poháněné pákou poblíž volantu. Žádná z oslovených společností však v té době neměla zájem o výrobu tohoto revolučního vynálezu, Andersonová proto ze svého vynálezu ve skutečnosti nic nevytěžila.

S vylepšením přišla další žena

Zanedlouho vstoupila do vývoje stěračů další žena – Američanka Charlotte Bridgewoodová. Ta si nechala v roce 1917 patentovat první elektricky poháněné stěrače. Místo gumových břitů použila válečky, proto se toto řešení nikdy masově neujalo. Svým vylepšením ale ukázala Bridgewoodová správný směr dalšího vývoje, který měl spočívat v co největší automatizaci stěračů tak, aby ovládání stěračů neodvádělo pozornost řidičů.

Firma na výrobu stěračů

Další vývoj stěračů je spojen se dvěma jmény – John R. Oishei a John W. Jepson. Oishei měl za sebou dopravní nehodu s cyklistou, k níž došlo právě za deštivého počasí, a Jepson již dříve vynalezl obdobné zařízení. Z jejich spolupráce vzešla ručně ovládaná stěrka (za slunečného počasí schovaná v kufru auta), jejíž páka se protáhla mezerou ve dvoudílném čelním skle. V roce 1920 si ji Oishei nechal patentovat a zároveň založil firmu na její výrobu. Firma nesla název Tri-Continental Corporation, později zkrácený na Trico, a stěrače vyrábí dodnes.

Čelní sklo a stěrače

Vzduchem poháněné automatické stěrače

Dalším krokem ve vývoji byly automatické stěrače s gumovými čepelemi, na které získali v roce 1922 patent bratři Folberthovi. Jednalo se o stěrače poháněné vzduchovým motorem, jejichž rychlost stírání závisela na rychlosti auta (avšak opačně, než to bylo žádoucí). Toto řešení se používalo v autech zhruba až do roku 1960. Firmu Folberthových později koupila v té době již silná firma Trico.

Cyklovač a ukradený patent

Vzduchový motor nahradil po nějaké době elektromotor. Ten ale zpočátku pracoval nepřetržitě, a tak zapnuté stěrače stíraly neustále, pouze v různých rychlostech. To se změnilo až se zavedením cyklovače, kterým v 70. letech disponovala většina aut. Za jeho vynálezce je považován Raymond Anderson, mnohem známější je ovšem příběh Roberta Kearnse a jeho spor o periodicky ovládané stěrače se společností Ford.

Robert Kearns přistoupil k vývoji cyklovače poté, co mu v průběhu vlastní svatby vystřelil do oka korkový špunt. Právě mrkající oční víčko a jeho poškozený zrak ho prý inspirovaly k tomu, aby sestavil cyklovač, díky němuž budou stěrače stírat v určitých intervalech. Než si svůj elektronický variabilní cyklovač nechal v roce 1967 patentovat, představil jej o 4 roky dříve společnosti Ford. Ta Kearnsovu nabídku zamítla, aby potom v roce 1969 přišla s vlastním, nápadně podobným řešením cyklovače. Kearns se rozhodl pro soudní spor, který nakonec vyhrál.

Budoucnost stěračů

Vývoj stěračů i nadále pokračuje. Dalším pokrokem byl například vynález samočinných stěračů s dešťovým senzorem (v roce 1995), který umí rozpoznat déšť i jeho intenzitu, nebo nedávno představený vyhřívaný stěrač od Lincolnu. Tesla dokonce pracuje na nahrazení stěračů laserem. Na to, zda se v budoucnu vozidla obejdou bez stěračů úplně, si ale budeme muset ještě několik let počkat.